Svět v roce 2018: Hlavní mediální hvězdy? Trump, Putin, Kim a imigranti

Svět v roce 2018:

Hlavní mediální hvězdy? Trump, Putin, Kim a imigranti

Miloš Cihelka, Jan Kačer (grafika)

Rok 2018 ve světové politice nemá podle všeho své jednoznačné vítěze a poražené. Měl však jednoznačné hlavní aktéry globálního dění a nepřehlédnutelná témata.

Trumpovy války

V centru pozornosti byl po celý letošní rok předpokládatelně americký prezident Donald Trump.

V únoru podepsal dekret o uvalení cel na Čínu a mezi oběma zeměmi se rozhořela celní válka, která ovlivnila celosvětový byznys. Teprve na začátku prosince se obě velmoci dohodly alespoň na 90denním příměří.

V dubnu Trump nařídil vojenský úder proti Sýrii v reakci na chemický útok proti civilnímu obyvatelstvu, který přičítají USA syrskému režimu. Následně se k americkému útoku připojily také Francie a Británie.

O měsíc později americký prezident oznámil, že odstupuje od mezinárodní jaderné dohody s Íránem. Podle něj nezabránila Teheránu dál usilovat o vyrobení jaderné zbraně.

Trump dále přitvrdil ve svém tažení proti skutečným i domnělým teroristům a v červnu například podepsal dekret, který zakazuje vstup na území Spojených států občanům několika muslimských zemí.

Trumpovy priority se odrážejí také ve vojenských výdajích země. V srpnu prezident podepsal rekordní vojenský rozpočet na příští finanční rok ve výši 717 miliard dolarů (přes 16 bilionů korun).

Domácí odezva na Trumpovu politiku ovšem nebyla zcela jednoznačná. V listopadových volbách do Kongresu v USA sice udrželi jeho republikáni Senát, přišli ale o Sněmovnu reprezentantů, kterou ovládli demokraté.

Nejmladší ženou ve Sněmovně reprezentantů bude 29letá dcera přistěhovalců

Královna Alžběta i Kim. Připomeňte si klíčová setkání Donalda Trumpa

Putinovo Rusko a svět

Jednoznačnější domácí pozici měl v letošním roce bezesporu Trumpův ruský protějšek Vladimir Putin. O to hůře je však jeho země vnímána v zahraničí.

USA v dubnu obvinily 13 ruských občanů a tři ruské subjekty z vměšování se do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Spojené státy proto následně rozšířily protiruský sankční seznam o 24 Rusů a 14 subjektů, z hackerských útoků poté obvinily 12 ruských agentů.

V březnu byl v britském Salisbury neznámou látkou zasažen bývalý ruský tajný agent Sergej Skripal, který v zemi získal útočiště, a jeho dcera Julija. Dvojice byla v kritickém stavu hospitalizována na jednotce intenzivní péče. Britská premiérka Theresa Mayová označila za vysoce pravděpodobné, že za otravu je zodpovědné Rusko, podle ní otravu způsobila látka novičok vyvinutá v bývalém Sovětském svazu. Británie následně oznámila, že v reakci na případ otravy vypoví 23 ruských diplomatů.

O dva týdny později ruský prezident Vladimir Putin ve volbách s přehledem obhájil svůj mandát, když už v prvním kole získal přes 76 procent hlasů.

V květnu mezinárodní tým vyšetřovatelů oznámil, že raketový systém, který byl použit při sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou v létě 2014, byl součástí ruských ozbrojených sil.

V říjnu Rusko a Indie podepsaly smlouvu o dodávce ruských systémů protivzdušné obrany S-400, jejichž hodnota činí zhruba pět miliard dolarů. Evropský parlament udělil Sacharovovu cenu za svobodu myšlení v Rusku vězněnému ukrajinskému režisérovi Olehu Sencovovi.

Koncem listopadu ukrajinské námořnictvo oznámilo, že ruské speciální jednotky zabavily v Černém moři v Kerčském průlivu tři jeho lodě, přičemž při incidentu utrpěli zranění tři členové ukrajinské posádky. Ukrajinský parlament o den později schválil výnos prezidenta Petra Porošenka o vyhlášení válečného stavu v zemi po dobu třiceti dnů.

Kamaz řízený Putinem není ruský. Je dobré si to po jeho cestě na Krym připomenout

Podvody u ruských voleb. Sehraná parta komisařek nebo lístky pod kabátem

Kim a jeho korejský „mír“

Značnou pozornost věnoval svět a média ovšem také prezidentovi mnohem menší země. Své hodiny problematické slávy si užil severokorejský diktátor Kim Čong-un.

Již v lednu se Severní a Jižní Korea dohodly na řadě kroků směřujících ke zlepšení vzájemných vztahů. KLDR oznámila, že vyšle svou delegaci na únorové zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Oba státy se také domluvily na obnově vojenské horké linky a uspořádání rozhovorů.

V březnu severokorejský vůdce přicestoval vlakem do Číny, kde jednal s prezidentem Si Ťin-pchingem. Byla to jeho první zahraniční cesta od nástupu k moci, se Si Ťin-pchingem se poté Kim v Číně setkal ještě v květnu a červnu.

O měsíc později Kim Čong-un oznámil, že KLDR zastavuje jaderné a raketové testy a uzavře jadernou střelnici. Severní Korea následně za přítomnosti zahraničních novinářů provedla operaci, při níž podle svých slov zlikvidovala své hlavní jaderné testovací středisko Pchunggje.

Korejské státy se na setkání v jihokorejské části pohraniční obce Pchanmundžom v květnu dohodly, že budou pracovat na úplném odstranění jaderných zbraní z poloostrova. Kim Čong-un se stal prvním vůdcem KLDR, který od korejské války vkročil na jihokorejskou půdu. V září pak uskutečnil jihokorejský prezident Mun Če-in naopak třídenní návštěvu KLDR.

V červnu se pak uskutečnil v Singapuru historický summit, na kterém se severokorejský diktátor v dokumentu, jenž podepsal spolu s americkým prezidentem Trumpem, zavázal "usilovat o úplnou denuklearizaci Korejského poloostrova".

Dramatické video ukazuje útěk severokorejského dezertéra do Jižní Koreje

Trump pustil Kimovi video plné akce a patosu. Nechyběl ani představitel Ramba

Další prezidentské úspěchy a trable

O události kolem současných i bývalých hlav států nebyla obecně v roce 2018 nouze.

V lednu vyhrál prezidentské volby ve Finsku již v prvním kole dosavadní prezident, konzervativní politik Sauli Niinistö.

Jihoafrický prezident Jacob Zuma v únoru oznámil, že se rozhodl s okamžitou platností rezignovat na svou funkci. Učinil tak po tlaku vládní strany Africký národní kongres, která ho vyzvala k okamžitému odstoupení. Prezidentem JAR zvolil o den později parlament viceprezidenta Cyrila Ramaphosu.

Na dění kolem prezidentů byl bohatý zejména letošní březen:

Vedle již zmíněného Putinova volebního triumfu byl na další pětileté období zvolen čínský prezident Si Ťin-pching. Francouzská policie zadržela bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho v souvislosti s vyšetřováním údajně nezákonného financování jeho předvolební kampaně v roce 2007. Barmský prezident Tchin Ťjo rezignoval. Novým prezidentem byl 28. března zvolen dosavadní viceprezident Win Myin.

Peruánský prezident Pedro Pablo Kuczynski předložil parlamentu svou demisi a v třídenních volbách v Egyptě zvítězil dosavadní prezident Abdal Fattáh Sísí.

V dubnu vyhrál prezidentské volby v Ázerbájdžánu již počtvrté autoritářský prezident Ilham Alijev a už v prvním kole uspěl v Černé Hoře favorizovaný Milo Djukanović. Novou hlavu státu dostala také Kuba, jejím prezidentem byl zvolen Miguel Díaz-Canel, ve funkci nahradil Raúla Castra.

V druhé polovině roku panoval v prezidentských volbách relativní klid. Pouze v říjnu byl v brazilských prezidentských volbách ve druhém kole zvolen pravicový kandidát Jair Bolsonaro, který získal 55 procent hlasů. Jeho zvolení vyvolalo vlnu protestů doma i ve světě. „Tropický Trump“ se totiž netají svými úmysly omezit občanská práva menšin, redukovat sociální programy, a naopak posílit pravomoci policie.

Populista, který uráží ženy. To je kandidát na brazilského prezidenta Jair Bolsonaro

Hra o imigranty

Vedle hlav států a dalších potentátů byli ve středu mediálního zájmu v uplynulém roce i mnozí další - například imigranti. Ti se stali také oblíbeným tématem řady politiků.

V USA pokračoval po celý rok Donald Trump ve svém úsilí ochránit zemi od přílivu imigrantů z jihu, například za pomoci stavby plotu s ostnatým drátem a za cenu rozdělování uprchlických rodin.

V lednu podala Evropská komise u Soudního dvora Evropské unie žaloby proti Česku, Maďarsku a Polsku kvůli jejich odmítání programu přerozdělování žadatelů o azyl.

Mezi uprchlíky se svým způsobem zařadil také obžalovaný katalánský expremiér Carles Puigdemont, který byl v březnu zadržen v Německu. Poté co německý soud prohlásil za přípustné vydat ho do Španělska, vrátil se 28. července do exilu v Belgii, kde založil nové hnutí Rada pro republiku.

A nuceně neopouštěli své země jen jednotlivci, ale také celé instituce: Nadace Open Society Foundation amerického finančníka maďarského původu George Sorose v květnu ohlásila, že kvůli tlaku Orbánovy vlády odchází z Budapešti do Berlína.

V červnu potom maďarský parlament schválil balíček protiimigračních zákonů zavádějících mimo jiné tresty za jakékoliv podporování nelegální migrace. A následující měsíc se strany německé vládní koalice dohodly na rychlejším vracení migrantů do země prvního vstupu na území EU. Tranzitní centra na hranicích nevzniknou.

Američané zasáhli proti migrantům v Tijuaně slzným plynem

Italská organizace Ruah pomáhá běžencům. Více Italů před volbami ale tvrdí, že země musí přitvrdit

Miloš Cihelka, Jan Kačer 21. 12. 2018 Další infografiky