reklama

Walkman slaví 40 let

úvodní obrázek

Chodící muž, nebo Černý pasažér?

S přehrávačem MC kazet, k němuž se připojovala sluchátka, přišla jako první japonská firma Sony. Nápad na vytvoření přístroje prý dostal její spoluzakladatel Masaru Ibuka, který si přál ve sluchátkách poslouchat svou oblíbenou operu při častých cestách letadlem. Na trh Sony svůj přehrávač uvedlo v červenci roku 1979 a nechalo si patentovat i název značky Walkman. Ten se pak vžil jako pojmenování pro všechny kapesní kazetové přehrávače rozličných značek. Původně Sony zvažovalo jiná jména. V USA se měl přístroj jmenovat Sound-About (Přenosný zvuk), na britském trhu pak Stowaway, tedy Černý pasažér. Japonci ale nakonec dali přednost univerzálnímu označení walkman. To naráží na přenositelnost přístroje (walk – chodit).

První zabiják walkmanů: discman

Discmany zvuk uměly přehrávat ve vyšší kvalitě a na trh přišly už pět let po walkmanech. Také u zrodu přenosných CD přehrávačů stálo Sony se svým modelem D-50, který měl podobu různobarevného plastového kvádru. Ve světě začaly discmany různých značek nad walkmany převládat koncem 90. let.

Konec kazet i disků

Walkmany i discmany odrovnal nástup takzvaných MP3 přehrávačů, které se začaly masově šířit na začátku tohoto století. „Empétrojky“ se obešly bez fyzických hudebních nosičů – muzika v nich byla uložena v digitální podobě a nahrávala se z počítače nebo rovnou z internetu. Kvalita zvuku byla zpočátku horší právě kvůli ukládání do úsporného formátu MP3. To ale vyvažovalo množství skladeb, které šlo do přehrávačů vložit.

Ikonickou empétrojkou se stala první verze iPodu od Applu uvedená na trh v roce 2001. Firma Steva Jobse start svého přehrávače spojila s rozjezdem e-shopu iTunes, přes nějž se skladby po internetu nakupují. Tím Apple zahájil boj proti rozvinutému šíření pirátské hudby.

Od MP3 k mobilům

První mobil schopný přehrávat hudbu byl v roce 2004 německý Siemens SL45. Rok po něm následoval japonsko-švédský Sony Ericsson s modelem W800i, který se chlubil i odkazem na legendární značku Walkman, jež byla uvedena na těle telefonu.

Oba přístroje zatím za MP3 přehrávači zaostávaly počtem skladeb, které se na ně vešly. Paměťové karty, na něž se hudba ukládala, se kapacitě empétrojek nemohly rovnat. Změnila to první generace iPhonu od Applu uvedená v roce 2007. První iPhone paměťové karty nahradil relativně velkou vnitřní pamětí o velikosti čtyř až 16 GB. Americkou firmu rázem napodobili další výrobci mobilů. Lidé se tak začali zbavovat MP3 přehrávačů a nyní si většina z nich při poslechu muziky na cestách vystačí právě s chytrým telefonem.

Dominance Spotify

Zpočátku si lidé hudbu do mobilů stahovali z internetu či počítače. V roce 2008 se ale rozjela švédská služba Spotify, která tento model začala vytlačovat. Aplikace Spotify umožňuje streamování muziky přímo z internetu, lidé přitom mohou za měsíční poplatek poslouchat miliony skladeb, které jim služba podle jejich hudebního vkusu doporučuje. S více než 200 miliony uživateli na celém světě Spotify streamování hudby dominuje, dalšími konkurenty jsou Apple Music, Amazon Music nebo čínský Tencent.

Jak šel čas s přehráváním muziky

200 dolarů

stála první verze walkmanu od Sony. Při zohlednění inflace to odpovídá asi dnešním 15 tisícům korun. Původní walkman už hrál stereo, poháněly ho dvě tužkové baterie, měl stříbrno-modré kovové tělo a byly na něm hned dvě zdířky pro sluchátka.

220 milionů walkmanů

Sony prodalo mezi roky 1979 a 2010, kdy výroba kazetového přehrávače skončila. Pod značkou Walkman nyní firma prodává MP3 přehrávače. Počty prodaných kazetových walkmanů od jiných světových výrobců nejsou známé.

Aerobik s muzikou v uších

Největší popularitu walkmany slavily od konce 80. do konce 90. let, což je doba, kdy lidé začali ve velkém s aerobikem. Právě jemu walkmany vděčí za své masové rozšíření. Bez hudby z kazetového přehrávače bylo cvičení aerobiku – alespoň na Západě – téměř nepředstavitelné. Výrobci, vedle firmy Sony také japonští konkurenti Toshiba a Aiwa či nizozemský Philips, své walkmany propagovali jako přístroje vhodné k provádění i jiných sportů – od skateboardingu po cyklistiku.

Československý walkman

Mezi lety 1985 až 1987 vyráběla vlastní verzi walkmanů také československá Tesla, a to pod kódovým názvem KM340. Přístroj běžel na čtyři tužkové baterie a stál 1650 Kčs. Vzhledem k ceně, která odpovídala běžnému měsíčnímu platu, se přístroj příliš nerozšířil. Walkmany si Češi začali ve velkém kupovat až po roce 1989.

Zdroje: Time, AVmania.cz, Techradar.com, Wikipedia

reklama