reklama

Před 120 lety se narodil Jan Antonín Baťa. Se starším Tomášem vybudoval obuvnický kolos

Před 120 lety se narodil jeden z nejvýznamnějších českých průmyslníků, který společně s nevlastním a starším bratrem Tomášem vybudoval zlínský obuvnický kolos Baťa. Jan Antonín Baťa řídil firmu v dobách její největší slávy, ale zároveň zažil i pád a ztrátu většiny majetku.

Jak rostl Baťův byznys

počet vyrobených párů v milionech

1923

2

1932

36

1937

89

počet zaměstnanců

1923

2 000

1932

31 000

1937

65 000

bilance firmy v milionech Kč

1923

59

1932

940

1937

1 227

Baťovy závody dnes

Boty se jménem Baťa dnes vyrábí firma Bata Shoe Organization, která patří potomkům Tomáše Bati juniora. Ta provozuje přes dvě desítky továren po celém světě, zaměstnává kolem 30 tisíc lidí a ročně vyrobí 200 milionů párů bot. Poslední roky pracuje firma s tržbami kolem 60 miliard korun.

Počet zemí, kde podnikal

Život Jana Antonína Bati

1898 7. března

narodil se v Uherském Hradišti, po otcově smrti vyrůstal s matkou a čtyřmi sourozenci.

1912

do zlínské rodinné obuvnické firmy jej přivádí nevlastní bratr Tomáš. Janu Antonínovi tehdy bylo teprve 14 let. Tomáš se pro Jana Antonína stal druhým otcem a staral se o jeho výchovu a rozvoj. „Nemá smysl vést řeči, který z nich byl lepší. Byli jin a jang – jiní, ale vzájemně se doplňovali a jeden bez druhého by nedokázali, co dokázali,“ říká spolumajitel Abra Software Jaroslav Řasa, jeden z předních českých obdivovatelů baťovských podnikatelských metod a zásady, že „podnikání je poslání“.

1920

Tomáš posílá J. A. Baťu vést výrobu Baťovy továrny ve státě Massachusetts v USA. Tady ovšem nový šéf pohořel – továrna zkrachovala.

1928

po roce v ústraní, jemuž předcházel konflikt s bratrem Tomášem, se J. A. Baťa vrací do firmy, a rovnou do nejužšího vedení. Koncern Baťa do začátku války zhruba ztrojnásobí výrobu bot, rozroste se do 20 zemí a do řady nových odvětví – do chemie, strojírenství či dopravy. J.A. Baťa zároveň nechá vybudovat například filmové ateliéry.

1932 12. července

Tomáš Baťa zahynul při letecké havárii v Otrokovicích u Zlína. V dokumentu, který Tomáš Baťa zanechal, překvapivě stojí, že Janu Antonínovi prodal všechny své akcie za 50 milionů korun.

Jan Antonín pokračuje v Tomášových vizích a strategii rychlé expanze, firmu řídí spolu s řediteli Dominikem Čiperou a Hugem Vavrečkou. Koncern Baťa se do začátku války ztrojnásobí, rozroste se do 20 zemí a do řady odvětví – kromě obuvi do chemie, strojírenství či dopravy.

1934

začíná stavba Baťova kanálu, 52 kilometrů dlouhá vodní cesta určená zejména pro převoz uhlí z Hodonínska do Otrokovic je dokončena o čtyři roky později.

1937 leden až květen

absolvuje obchodní cestu kolem světa. Za využití dvou firemních letadel Lockheed Electra, osobních automobilů, vlaků a námořních lodí během čtyř měsíců se svým obchodním doprovodem procestoval 26 států a poznal obchodní trhy Evropy, severu Afriky, dále trhy v Asii a Severní Americe. Zpět do Zlína přijel symbolicky 1. května 1937. Během této cesty Jan Baťa urazil 55 000 km (z toho 25 000 km letadlem, 24 000 km lodí, 5000 km vlakem a 1000 km autem), zúčastnil se řady obchodních jednání a konferencí.

1939 červen

opouští protektorát Čechy a Morava a usadí se na dva roky v USA, po neúspěšné podpoře protikandidáta F. D. Roosevelta v prezidentských volbách odchází až do konce života do Brazílie.

1945

Baťovy závody jsou v Československu dekretem prezidenta republiky znárodněny.

1947

J. A. Baťa je v nepřítomnosti ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 15 letům vězení. Obžalován byl z toho, že za války v cizině opatřoval nepříteli prospěch a že podporoval fašistické a nacistické hnutí. V obou bodech byl sice zproštěn, ale byl odsouzen za jiný důvod, než obsahovala obžaloba. A to za poškození republiky tím, že se otevřeně nepřidal k odboji. Je mu zkonfiskován majetek. Baťa se za války odmítal veřejně přihlásit k exilové vládě, argumentoval desetitisíci pracovníků v továrnách na tehdejším území ovládaném nacistickým Německem. Na druhou stranu finančně podporoval londýnskou exilovou vládu i odboj.

Ve stejný rok zároveň začíná soud mezi J. A. Baťou a vdovou Marií o vlastnictví firmy.

1953

Odvolací soud v New Yorku rozhodl, že zahraniční aktiva firmy Baťa patří vdově Marii a Tomáši juniorovi.

1957

navržen na Nobelovu cenu za mír, nominaci však odmítl.

1962

dopisem synovci Tomášovi ukončuje mnohaleté soudní spory o akcie společnosti Baťa a vzdává se nároku na sporný majetek.

1965

umírá v Brazílii v den, kdy se slavnostně otevíral most přes řeku Paraná nesoucí jeho jméno. J. A. Baťa pokračoval v poválečném období v Brazílii v zakládání měst, vybudoval čtyři – Batatuba, Mariapolis, Bataguassu a Bataypora.

2007 červen

60 let od odsouzení za kolaboraci zrušil Městský soud v Praze původní rozsudek a Jana Antonína Baťu očišťuje. České soudy v čele s Ústavním soudem ale zároveň zamítly odškodnění za zabavený majetek, protože byl zabaven před rokem 1948.

Publikace:

1936

Spolupráce – soubor článků a projevů J. A. Bati za 16 let mezi lety 1920 a 1936. Dává nahlédnout, jak se vyvíjel baťovský systém řízení podniku i důraz na vztah mezi zaměstnanci (bratři Baťovi je nazývali spolupracovníky) a zákazníky i okolím.

1937

Vydává knihu Budujme stát pro 40 milionů lidí. Spolu s dalšími spolupracovníky v ní popisuje svoji národohospodářskou vizi pro tehdejší Československo. Vyzývají v ní k výstavbě dálnice i železničního koridoru z Chebu až do Užhorodu či kanálu Odra–Dunaj–Labe. Část 158stránkového díla se zabývá i administrativou, navrhovali například zřídit Ústavní soud.

1939

Průmyslové město – v duchu své strategie vyvážet nejen výrobky, ale celé podniky do blízkosti spotřebitele nechal lidmi z Baťových závodů sepsat podrobný návod pro manažery, jak zakládat města v zahraničí. Kniha jde až do takových detailů, jako například kolik hřebíků bude potřeba na vybudování průmyslového města pro 10 tisíc obyvatel.

reklama