reklama

Prezident, či král? Před 100 lety dali politici přednost republice před monarchií

Před sto lety se zakladatelé samostatného Československa rozhodli, že náš stát bude republikou, jako většina zemí na světě. Přestože část z nich po kolapsu Rakouska-Uherska plánovala monarchii.

Prezident, nebo král? O tom, že je Česko jedním ze 145 republikánských států světa, a nikoli další ze 45 současných monarchií, se rozhodlo právě před sto lety. Když se 11. listopadu 1918 vzdal císař a poslední český král Karel I. výkonu vládní moci, přijal Národní výbor československý klíčový zákon o prozatímní ústavě. Ten sice ještě nevyhlásil otevřeně republiku, už ale zaváděl v novém Československu republikánské instituce. „Hlavou státu je president republiky, kterého volí Národní shromáždění,“ stálo jasně v paragrafu číslo sedm.

Překvapení to ale nebylo. Už 31. října se na zřízení republiky dohodly v Ženevě delegace domácího a zahraničního odboje. Předák Národního výboru Karel Kramář i slovenský zástupce Milan Rastislav Štefánik prosazovali monarchii - Štefánik i přesto, že byl důstojníkem armády republikánské Francie. Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a zejména mocnosti Dohody (tedy zemí, které válku vyhrály) ale prosadili republiku. O roli vítězných mocností svědčí fakt, že jihoslovanským politikům se nepodařilo prosadit monarchii Slovinců, Chorvatů a Rakouských Srbů pod vládou Habsburků, kterou vyhlásili 29. října. Už o dva dny později museli pod tlakem Dohody souhlasit se spojením této monarchie se Srbskem, čímž vznikla pozdější Jugoslávie, tehdy zvaná Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pod srbskou dynastií Karadjordjevičů. Dá se předpokládat, že podobně by to dopadlo i v Československu, pokud by monarchista Kramář odmítl Benešův koncept republiky.

Čtrnáctého listopadu se poprvé sešlo Národní shromáždění, kde Kramář postavil poslance před hotovou věc. Oznámil sesazení Habsburků i vyhlášení republiky a nedal o něm ani hlasovat. Jak ale bude republika vypadat, zda půjde o režim prezidentský, parlamentní, či s vládou jedné strany, ukázala až následující desetiletí.

145republik

59 prezidentských, 28 poloprezidentských, 37 parlamentních, 10 se smíšeným systémem, 7 s vládou jedné strany a 4 přechodné republiky

45monarchií

7 absolutistických
30 konstitučních
8 konstitučních s aktivní úlohou panovníka

16území s ...

16 území s přechodnou či nejasnou formou vlády

Kolonie? Už jen závislá území

V současnosti existuje 51 závislých území. Mezinárodní diplomacie už nezná historické názvy kolonie, protektorát ani dominium.

Zbytek bývalých britských, francouzských a nizozemských kolonií – například Gibraltar, Falklandy, Guadeloupe, Nová Kaledonie, Curacao
Nezačleněná území USA – například Portoriko, Americká Samoa
Zvláštní administrativní oblasti Číny – Hongkong, Macao
Závislá území Norska – například Špicberky, Jan Mayen
Autonomní oblasti Dánska - Faerské ostrovy, Grónsko
Antarktida - Formálně si ji nárokují Velká Británie, Francie, Norsko, Nový Zéland, Austrálie, Argentina a Chile.

Výjimečná státní zřízení ve světě

reklama