reklama

Dvacetiletá strážkyně eura

Tři nejvyšší strážci eura

Wim Duisenberg (1935 - 2005)

Ve funkci od 1. 7. 1998 do 30. 10. 2003

Prezidenta ECB jmenuje kvalifikovanou většinou hlasů Evropská rada, a to na osmileté období, které nelze prodlužovat. Ale u Nizozemce Wima Duisenberga, který stál u zrodu společné měny (a proto se mu přezdívalo "Mr. Euro"), to bylo jinak. Z politické dohody na nejvyšší úrovni vyplynulo, že odslouží jenom polovinu osmileté doby a poté uvolní křeslo Jeanu-Claudu Trichetovi, aby se vyhovělo Francii. Avšak samotný Duisenberg vždy důsledně popíral, že taková politická dohoda existovala. Křeslo měl uvolnit v červenci 2003, ale ministři financí eurozóny na něj naléhali, aby ještě nějakou dobu zůstal. Čekalo se na rozhodnutí soudu, zda Trichet v minulosti jako vysoký úředník ministerstva financí dohlížející na podniky se státní účastí skutečně falšoval účetní záznamy týkající se hluboce ztrátového peněžního ústavu Crédit Lyonnais. Trichet byl obvinění zproštěn, a mohl tedy stanout v čele ECB. Duisenberg odešel do důchodu. Zemřel ve své vile ve francouzském Fauconu, kde ho v bazénu postihl infarkt.

 

Jean-Claude Trichet (1942)

Do čela ECB se přesunul z křesla guvernéra centrální Banque de France.

Ve funkci od 1. 11. 2003 do 31. 10. 2011

Trichet, který byl od roku 1993 guvernérem francouzské centrální banky, se ve finančních kruzích těšil velmi dobré pověsti. Byl považován za člověka, který při prosazování hospodářské stabilizační politiky úspěšně odolával všem politickým tlakům. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy mu vytýkal, že málo dbá na "prorůstovou politiku" a příliš lpí na dosahování inflačního cíle ECB. Tricheta se tehdy zastalo Německo, které upozornilo, že ECB musí zůstat nezávislá na politicích. Druhý prezident ECB musel řešit vážnou dluhovou krizi eurozóny, a dokonce obhajovat existenci společné měny. ECB za Tricheta začala nakupovat vládní duhopisy členských států eurozóny. Na protest proti tomu z rady guvernérů odstoupili Němci Axel Weber a Jürgen Stark.

Pod jeho vedením eurozóna prožila dluhovou krizi. Trichetovi se podařilo udržet ve vedení ECB shodu. Kritici Trichetovi vytýkají hlavně to, že zvedl sazby v době, kdy už měla inflace svůj vrchol za sebou, a těsně před vypuknutím globální recese.

 

Mario Draghi (1947)

Ve funkci od 1.11. 2011, končit bude v říjnu 2019

S guvernérem centrální italské banky (Banca d'Italia) Mariem Draghim se původně do čela ECB nepočítalo. Členské státy eurozóny favorizovaly Axela Webera, který jako prezident Německé spolkové banky seděl v radě guvernérů ECB. Ale Weber na protest proti Trichetově měnové politice (odkupy cenných papírů) odstoupil z funkce, což otevřelo cestu Draghimu, který během své kariéry pracoval také jako jeden z ředitelů Goldman Sachs. „Zase jeden Ital“. Těmito slovy přivítal německý bulvární list Bild Draghiho nástup do funkce. Redakce tehdy Draghimu jako dárek poslala pruskou „piklhaubnu“ - přilbu s bodcem, aby měl vždy na paměti německou šetrnost. ECB za Draghiho pomáhala hluboce zadluženým zemím eurozóny finančními injekcemi. Pravicoví politici v Evropě mu vytýkali, že uměle udržuje nad vodou nezodpovědně hospodařící státy. Draghimu nelze upřít schopnost dobře vysvětlovat kroky ECB na veřejnosti.

Mario Draghi nedává podle lidí z jeho okolí otevřeně najevo takový pracovní zápal jako Trichet, který byl při výkonu funkce emocionálnější. Když Draghi seděl v radě guvernérů ECB, nikdy Tricheta „nepodrazil“. Po nástupu do funkce pokračoval v jeho uvolněné měnové politice, několikrát prodloužil lhůtu, do které bude ECB nakupovat vládní dluhopisy. Snížil klíčové sazby ECB, přičemž zavedl zápornou depozitní sazbu na krátkodobé vklady, které komerční banky ECB svěřují. V červenci roku 2012 proslul svým „magickým výrokem“, že ECB učiní vše, co bude v jejích silách pro záchranu eura.

Klíčové milníky eurozóny a její centrální banky

1. června 1998

Ve Frankfurtu nad Mohanem založena Evropská centrální banka, nástupkyně Evropského měnového ústavu. Na předchozím květnovém summitu EU v Bruselu byl vyhlášen vznik Evropské hospodářské a měnové unie (EMU) s 11 zeměmi. Prezidentem ECB jmenován Niozemec Wim Duisenberg.

 
  Prosinec 1998

Na zasedání ECB stanoveny kurzy, za které se budou národní měny 11 členů eurozóny směňovat za společnou měnu (například 1,95583 německé marky).

1999

11 zemí v eurozóně.

 
  Leden 1999

Zavedení bezhotovostního eura. Lidé dále platí národními bankovkami a mincemi.

Září 2000

Dánové v referendu odmítají euro, Švédové tak činí v září 2003.

 
  Leden 2001

Do eurozóny vstupuje jako dvanáctý člen Řecko. Později vyšlo najevo, že zatajilo skutečný stav své ekonomiky, a tudíž na zavedení eura nemělo.

Leden 2002

Dvanáct zemí eurozóny uvádí do oběhu eurové bankovky a mince. Národní měny končí.

 
  3. listopadu 2003

Wima Duisenberga ve funkci prezidenta ECB nahrazuje Jean-Claude Trichet, dosavadní guvernér francouzské centrální banky.

Květen 2004

Do systému centrálních bank Evropské unie se zapojily centrální banky deseti nových členských zemí EU. Ty se současně zavázaly, že jakmile splní veškeré podmínky, zavedou společnou měnu.

 
  Leden 2007

Slovinsko jako první z nových členů EU zavádí euro. Slovensko o dva roky později.

Září 2008

Pád americké investiční banky Lehman Brothers, který vyděsil celý svět a vyvolal velkou nejistotu také v eurozóně.

 
  Červen 2009

442 mld. eur - hodnota první finanční „injekce“, kterou ECB poprvé poskytla komerčním ústavům eurozóny.

Květen 2010

ECB poprvé ve svých dějinách rozhodla, že bude nakupovat dluhopisy problémových států eurozóny – Řecka, Portugalska a Irska.

 
  Srpen 2011

ECB začíná nakupovat také vládní dluhopisy Itálie a Španělska, na které se zaměřili spekulanti. V září téhož roku odstupuje z výkonné rady ECB hlavní ekonom Jürgen Stark, neboť s odkupy nesouhlasí. ECB podle nich překračuje svůj mandát.

3. listopadu 2011

Funkce prezidenta se ujímá Mario Draghi. Hlavní sazba se krátce po jeho nástupu snižuje na 1,25 procenta. Začátkem prosince další pokles na jedno procento.

 
  26. července 2012

Draghi na konferenci v Londýně pronáší „magická slova“, že ECB učiní vše potřebné pro to, aby zachránila euro. Výrok, který mnozí experti považují za „zásadní obrat“ v řešení krize. Výkyvy na kapitálových trzích se poté zmírnily a četné země si mohly začít půjčovat za výhodnějších podmínek.

Listopad 2014

ECB převzala přímou kontrolu nad 125 největšími peněžnímí ústavy eurozóny.

 
  Březen 2015 - prosinec 2017

2,55 bilionu eur ECB v tomto období utratila za nákupy dluhopisů. V současné době na ně vyčleňuje 30 miliard eur měsíčně a bude v tom pokračovat do konce září. Ale nelze vyloučit, že se tato lhůta opět prodlouží.

2018

19 zemí v eurozóně.

 
  Konec října 2019

Mario Draghi končí. Jeho nástupce je zatím nejasný. Za jednoho z hlavních favoritů je považován Jens Weidmann, bývalý hlavní hospodářský poradce Angely Merkelové.

Zdroj: Evropská centrální banka, Mezinárodní měnový fond, Eurostat, archív HN

Bilanční suma ECB

(hodnoty v mld. eur, stav koncem roku)

2000 836
 
2005 1039
 
2010 2002
 
2011 2733
 
2012 2963
 
2013 2273
 
2014 2208
 
2015 2780
 
2016 3661
 
2017 4471
 
2018 4530*
 

* březnový údaj
Celková bilanční suma ECB zhruba odpovídá 45 procentům HDP eurozóny

Postavení eurozóny ve světové ekonomice

(podíly v % podle MMF)

2009 2017
Počet obyvatel 4,9
4,6
 
 
HDP 15,1
11,7
 
 
Vývoz zboží a služeb 28,3
26,5
 
 

Vývoj depozitní úrokové sazby ECB

Vývoj kurzu EUR/USD

reklama