Češi mají poslední šanci zajistit budoucnost svých dětí

Ekonomika 2019

Padl mýtus o rovnosti šancí

Traduje se, že astrologie vznikla proto, aby ekonomie vypadala alespoň trochu jako věda schopná dávat relativně přesné předpovědi. A tak lze očekávat recesi, či dokonce krizi do dvou let, plus minus deset let. Vtipy stranou. Slovo recese skutečně lidé po celém světě letos hledali nejčastěji za posledních deset let, vyhledávanější byl výraz na internetu naposledy při světové finanční krizi v roce 2008. To už stojí za povšimnutí.

Ekonomie má s astrologií totiž jednu společnou věc. Když kartářka přesvědčí klienta, že jeho týden bude stát za nic, tak je dost možné, že skutečně stát za nic bude. Vesmíru jsou lidé samozřejmě úplně ukradení, ale podvědomí klienta může špatný scénář přijmout. Stane se sebenaplňujícím proroctvím, a stejně to funguje v ekonomii. Když se dlouho mluví o recesi, tak ona přijde.

Letošní ročenka Hospodářských novin ukazuje, že v Česku po 30 letech demokracie padl mýtus nejen o rovnostářské společnosti v příjmech, ale i v příležitostech a šancích. Dalo by se říct, že země je v bodě zlomu, kdy na konci může Česko skončit jako vyspělý stát, nebo továrna na součástky a spalovna lidského kapitálu.

Trochu optimismu na začátek

V podstatě každá nová prognóza ekonomického vývoje v poslední době hlásí snížení odhadu růstu české ekonomiky v příštím roce. Experti z ministerstva financí snížili odhad růstu na 2,4 procenta a jejich kolegové z centrální banky na 2,6 procenta. Hlavním důvodem je situace ve světě, ve kterém stále zuří obchodní válka, není vyřešený brexit, a navíc se s potížemi potýká německá ekonomika.

Obchodní válka mezi Čínou a Spojenými státy probíhala v podobných etapách letos jako loni, tedy eskalaci následovalo uvolnění. Navzdory posledním událostem týkajícím se Hongkongu, kdy USA podpořily k nelibosti Pekingu tamní demonstranty, se zdá, že příští rok obchodní válka skončí a dojde k dohodě. Prezident Donald Trump k tomu má poměrně velkou motivaci. Zatímco jeho čínský protějšek se žádnými volbami zabývat nemusí, Trumpa příští rok čekají.

A jak ukázala analýza americké centrální banky, Trumpova obchodní válka zasáhla hlavně Američany. Čínští dovozci nezlevnili, aby pokryli dodatečná cla na své zboží. Došlo naopak k tomu, že se zvýšily náklady amerických firem a ty se promítly do cen pro spotřebitele. Navíc cla pociťuje i samotná Čína, její podíl na americkém trhu se snižuje. Čínské zboží nahrazují jiné asijské země nebo i Evropa. Silná motivace dohodnout se na ukončení obchodní války je proto na obou stranách. Zřetelné to je z prohlášení z půlky prosince, kdy se obě země dohodly, že žádná nová cla zavádět nebudou a některá stávající se sníží.

V grafu je vynesený vývoj ukazatele IP, který monitoruje výkon německého průmyslu a ukazatele IFO, který sleduje, jaké je v německém průmyslu klima. Z grafu je patrné, že ukazatel IFO dobře předvídá vývoj ukazatele IP, tedy zhoršující se nálada se později projeví v reálném výkonu průmyslu, přibližně se čtvrtletním zpožděním. Vývoj v německém průmyslu pak má velký vliv na vývoj v českém, který je na německý silně navázaný. Z modelu, v němž byla mimo jiné použita i tato data, lze usuzovat, že nynější smršť negativních čísel z české ekonomiky by měla ustat přibližně v lednu a následovat bude zlepšení, které by mělo trvat až do jara. To za předpokladu, že nedojde k nějaké nečekané události.

Zdroj dat: FSO, IFO

Ve prospěch české ekonomiky hovoří dobrá nálada domácností, které utrácejí ve velkém. Odbory čekají příští rok růst mezd kolem pěti procent, takže utrácet bude pořád z čeho. Pokud se tedy situace v zahraničí nevyhrotí, vláda se nerozhodne k radikálním škrtům, Češi nedostanou blbou náladu nebo nerozhněvají Trumpa plánovanou digitální daní, tak vstup do 20. let 21. století může být příjemný.

Znárodnění ekonomiky

Občas se stává, že se zaměňují pojmy recese a krize. Rozdíl je přitom evidentní. Poznat to lze třeba u bankomatu, který hlásí při výběru nedostatek hotovosti na účtě. Když je chyba na straně klienta, je to recese, když na straně banky, je to krize. V letošnímu roce došlo k zajímavému obratu v politikách centrálních bank. V minulém roce americká i evropská centrální banka shodně zpřísňovaly měnovou politiku, která byla roky velmi uvolněná. Letos začaly dělat přesný opak.

Na grafu je vývoj klíčových úrokových sazeb vybraných centrálních bank. Americká centrální banka sáhla letos třikrát ke snížení, česká centrální banka sazbu jednou zvýšila. Centrální banka eurozóny ji nechala bez změny, zároveň ale sáhla ke snížení depozitní sazby na minus 0,5 procenta a obnovení nákupu dluhopisů – tedy další uvolnění měnové politiky.

Zdroj dat: ECB, FED, ČNB

Americký Fed snížil základní úrokovou sazbu letos už třikrát. Trumpovi se sice nezavděčil, ale trhy to vzaly pozitivně. Podobně snížila svou úrokovou sazbu i Evropská centrální banka, a to hlouběji do záporu, a navíc se rozhodla znovu začít nakupovat dluhopisy. To na první pohled vypadá jako logický krok, nicméně může to být také příznak toho, že ekonomika se stala závislá na levných penězích. A takovéto uvolnění trvá s pár výjimkami po celém světě už téměř dekádu.

Nízké sazby znamenají, že je levné si půjčovat. Firmy se tak masivně zadlužují. Od roku 2008 do roku 2018 vzrostl globálně korporátní dluh z 6 na takřka 13 bilionů dolarů. Mezi roky 1998 a 2008 bylo zvýšení přitom jen ze 4 na 6 bilionů dolarů. Navíc rychle klesá rating těchto dluhopisů, dnes už je průměr lehce nad poslední kategorií, kterou ratingové agentury označují ještě jako investiční. Centrální banky se tak dostávají do situace, kdy mají ekonomiku plnou firem, které by při přílišném zvýšení úroků mohly začít kolabovat pod tíhou dluhu.

Navíc v takovém prostředí přežívají firmy, které by už dávno zbankrotovaly. Příkladem může být celá řada start-upů, které si na burzu došly pro peníze přesto, že se ještě nikdy nedostaly do zisku. Například si lze také stěží představit, že by se bez levných peněz udržela i taková Tesla. Sám Elon Musk přiznal, že jeho firma byla loni na pokraji bankrotu. Centrální banky se tak možná dostaly do pasti, kdy jim nezbývá než současné prostředí s nízkými sazbami udržovat.

Pokud by se rozhodly z pasti vymanit, riskovaly by hlubokou krizi. Trh by se sice vyčistil, ale za minimálně politicky nepřijatelnou cenu. A tak se řada ekonomů obává, že centrální banky půjdou ve šlépějích té japonské a začnou pomalu znárodňovat ekonomiku.

Problém popsaného prostředí je pak také v tom, že výrazně více svědčí velkým korporacím. A konkrétně ve Spojených státech stojí za zvyšující se nerovností právě zvyšující se rozdíl v příjmech lidí pracujících v těchto korporacích a jiných často vegetujících firmách.

Zabetonované Česko

I kdyby to nakonec dopadlo celé jinak, jisté je, že Česko má k jedné katastrofě nakročeno. Hrubé statistiky často ukazují, že se Češi mají výborně. Vždyť podle Eurostatu čelí nejnižší míře ohrožení chudobou ze všech zemí Evropské unie nebo podle v prosinci zveřejněných výsledků PISA testů jsou znalosti českých dětí nadprůměrné a lehce se zlepšily. Hlubší pohled do statistik ale říká něco jiného: Představa rovnostářského Česka padla nejen na poli příjmů a mezd, ale už i příležitostí a šancí.

Výsledky PISA testů, které srovnávají znalosti dětí v osmi desítkách zemí, ukazují, že v Česku za poslední dekádu prudce vzrostla nerovnost ve vzdělávacím systému. Konkrétně ve čtenářské gramotnosti dosáhla čtvrtina nejlepších žáků o 105 bodů více než čtvrtina nejhorších žáků. To je ohromný rozdíl. Pro představu je to stejný rozdíl jako ve výsledcích mezi všemi žáky ve Finsku a Malajsii, kdy Finové dosáhli sedmého nejlepšího výsledku, zatímco Malajsijci jsou na 56. pozici ze 77 zemí. Nerovnost ve výsledcích českých žáků přitom od roku 2009 vzrostla o 22 bodů na zmíněných 105. Jde o sedmý nejrychlejší nárůst nerovnosti ze všech měřených zemí. První tři pozice obsadily Katar, Moldavsko a Macao. Podobně nepříjemné výsledky jsou ve výsledcích z matematiky i přírodních věd.

V grafu je zachycena změna bodového výsledku v PISA testech mezi roky 2018 a 2009. Tento bodový výsledek je definovaný jako rozdíl ve výsledcích mezi čtvrtinou nejlepších a čtvrtinou nejhorších žáků. Jde tedy o indikátor nerovnosti v rámci vzdělávacího systému. V České republice se tato nerovnost za posledních deset let prudce zvýšila.

Zdroj dat: PISA

Z dat lze také vyčíst, že Česko patří mezi 10 zemí, kde má na tyto nerovnosti největší vliv původ dítěte. V Česku tak o výsledcích dětí ve velkém rozhoduje, zda se narodí v chudé, nebo bohaté rodině. Jaké vzdělání mají rodiče či v jakém regionu dítě žije. Jedním z úkolů vzdělávacího systému by přitom mělo být právě tyto nerovnosti snižovat. Ten český nic takového nedělá, dokonce nerovnost šancí ještě prohlubuje. Data například ukazují, že pokud se v Česku narodí dítě rodičům se základním vzděláním, jeho šance vystudovat vysokou školu jsou pouhá tři procenta, to je sedmkrát nižší šance, než je průměr v ostatních vyspělých zemích. Podobně špatně vychází i děti vyučených rodičů.

Segregace dětí začíná už na základních školách, kdy se bohatší a ambicióznější rodiče snaží své děti dostat na ty nejlepší základní školy či osmiletá gymnázia. To je pochopitelné, nicméně vytváří to kruh, jenž vede k tomu, že se situace na horších školách ještě zhoršuje. Výsledky a motivace žáka výrazně ovlivňuje prostředí, v němž je. V Česku již tak velký rozdíl v kvalitě základních škol se tak tímto prohlubuje. Pokud se nepodaří pohřbít talent či nadání žáka ze sociálně slabší rodiny základní škole, pokusí se o to výběr střední školy.

Vzhledem k tomu, že v podstatě neexistuje žádný plošný institut stipendií pro středoškoláky, jsou děti z chudých rodin opět znevýhodněny. Internát a jídlo něco stojí. Další bitva čeká studenta na vysoké škole.

Zdražení nájemného

Porovnání roku 2014 a 2018, čím je čtvrť červenější, tím k většímu nárůstu došlo.

V mapě jsou ceny nájemného v jednotlivých katastrálních územích Prahy v polovině roku 2019. Vždy jde o cenu za metr čtvereční. Změna pak ukazuje zdražení v roce 2018 oproti roku 2014. V posledních měsících růst cen zpomaluje

Zdroj dat: Deloitte

Katastrální územíCena nájmuZdražení
Přední Kopanina298,-/m²91%
Klánovice285,-/m²87%
Královice-71%
Lahovice245,-/m²64%
Třeboradice238,-/m²6%
Lysolaje218,-/m²55%
Sedlec280,-/m²55%
Kyje297,-/m²50%
Písnice227,-/m²5%
Horní Měcholupy276,-/m²49%
Uhříněves263,-/m²48%
Čimice274,-/m²47%
Liboc272,-/m²46%
Střížkov288,-/m²45%
Velká Chuchle242,-/m²44%
Holešovice298,-/m²44%
Kolovraty204,-/m²43%
Stodůlky284,-/m²43%
Vokovice299,-/m²42%
Ruzyně251,-/m²42%
Žižkov316,-/m²41%
Krč275,-/m²41%
Nusle287,-/m²41%
Chodov259,-/m²41%
Veleslavín266,-/m²41%
Vršovice301,-/m²41%
Troja302,-/m²40%
Hostavice272,-/m²40%
Nebušice241,-/m²4%
Nové Město372,-/m²39%
Jinonice295,-/m²39%
Hloubětín287,-/m²39%
Letňany282,-/m²39%
Hostivař287,-/m²39%
Satalice294,-/m²39%
Vinohrady341,-/m²38%
Radlice293,-/m²38%
Hlubočepy286,-/m²38%
Bohnice265,-/m²38%
Libeň284,-/m²38%
Háje266,-/m²37%
Bubeneč296,-/m²37%
Dolní Chabry243,-/m²37%
Strašnice275,-/m²37%
Malešice307,-/m²37%
Petrovice271,-/m²37%
Třebonice274,-/m²37%
Pitkovice264,-/m²37%
Zličín282,-/m²37%
Košíře302,-/m²36%
Smíchov307,-/m²36%
Karlín359,-/m²36%
Vysočany298,-/m²36%
Štěrboholy239,-/m²36%
Běchovice221,-/m²35%
Lhotka244,-/m²35%
Dolní Počernice262,-/m²34%
Kobylisy268,-/m²34%
Záběhlice278,-/m²34%
Řeporyje279,-/m²34%
Cholupice379,-/m²33%
Michle282,-/m²33%
Hodkovičky253,-/m²33%
Kamýk262,-/m²33%
Modřany268,-/m²33%
Čakovice242,-/m²33%
Podolí282,-/m²32%
Komořany281,-/m²32%
Černý Most255,-/m²32%
Újezd u Průhonic243,-/m²32%
Braník263,-/m²31%
Ďáblice221,-/m²31%
Vinoř265,-/m²31%
Točná313,-/m²30%
Řepy236,-/m²30%
Hrdlořezy290,-/m²30%
Libuš239,-/m²29%
Prosek271,-/m²29%
Horní Počernice239,-/m²28%
Josefov424,-/m²28%
Suchdol248,-/m²28%
Zbraslav239,-/m²28%
Kbely238,-/m²27%
Újezd nad Lesy208,-/m²27%
Staré Město386,-/m²26%
Malá Strana418,-/m²26%
Dejvice302,-/m²26%
Střešovice293,-/m²25%
Břevnov275,-/m²25%
Motol274,-/m²24%
Kunratice253,-/m²23%
Dolní Měcholupy268,-/m²23%
Vyšehrad324,-/m²2%
Dubeč239,-/m²18%
Hradčany371,-/m²18%
Miškovice286,-/m²18%
Lochkov242,-/m²14%
Šeberov188,-/m²13%
Slivenec-12%
Lipence228,-/m²12%
Malá Chuchle400,-/m²11,8%
Radotín239,-/m²11%
Březiněves220,-/m²10%
Benice200,-/m²0%
Koloděje-0%
Lipany-0%
Křeslice240,-/m²0%
Zadní Kopanina-0%
Holyně206,-/m²0%
Hájek u Uhříněvsi-0%
Sobín-0%

Zdroj dat: Deloitte

zobrazit celý přehled

V posledních letech prudce vzrostly ceny nájmů po celé republice, především v Praze, kam míří většina studentů. Za posledních pět let vzrostlo nájemné téměř o polovinu, podnájem jednoho pokoje stojí běžně i více než šest tisíc korun. Zároveň podražily i koleje, které jsou navíc přeplněné. Vysoké školy sice sociálně znevýhodněným studentům nabízejí různé formy stipendií, v poměru k nákladům jsou to často spíš symbolické částky. Česká vláda navíc od roku 2012 nezvýšila životní minimum. Pokud chce vysokoškolský student dosáhnout na sociální stipendium, nesmí příjem jeho rodiny přesáhnout 1,5násobek životního minima.

Například u matky samoživitelky se dvěma dětmi je to 11 595 korun, na stipendium tak student nedosáhne, ani když jeho matka pracuje za minimální mzdu. Ubytovací stipendium pak naopak dostane každý takový student bydlící mimo Prahu plošně. Bez ohledu na to, jestli je dítětem miliardáře, nebo je z dětského domova. Ne zrovna malý balík peněz se tak rozmělní i mezi ty, kteří příspěvek na ubytování zrovna nepotřebují.

Skutečná výše minimální mzdy

V mapě je vynesena skutečná výše minimální mzdy v jednotlivých regionech. V roce 2019 sice činila 13 350 korun, ale vzhledem k různým cenám potravin nebo nájmů si za danou částku nekoupí člověk v Praze stejně jako člověk v Liberci. Proto je minimální mzda přepočítána dle relativní síly. Obyvatel Pardubického kraje je pak v podstatě průměrný Čech žijící za průměrné náklady, neboť minimální mzda má v jeho kraji opravdu sílu 13 350 korun.

Zdroj dat: Vlastní výpočty na základě dat ČSÚ, Deloitte, CCS a dalších společností.

V Česku jsou statisíce lidí v dluhové pasti, třetina populace si nemůže dovolit nenadálý výdaj vyšší než 10 tisíc korun. Prudce rostou ceny nemovitostí i nájmů a z českého školství se stává nepropustný systém. Hrozí, že se země dopracuje k zabetonované nepropustné společnosti.

Hloupnoucí Česko

Zanedbané školství je také jednou ze zásadních překážek, které brání Česku dostat se z pozice montovny. Češi přestávají být pověstnou levnou pracovní silou, loni vyšla firmu hodinová práce českého zaměstnance v nákladech už na 12,6 eura. Samotný růst nákladů a mezd s růstem produktivity je nezbytný, pokud má země dohánět západní země v ekonomické úrovni. Poslední roky ale rostou mzdy rychleji než produktivita práce. Nepříjemné také je, že navzdory letošnímu zlepšení se s růstem nákladů práce dlouhodobě nestává populace chytřejší, naopak hloupne.

V Česku dlouhodobě dochází k poklesu ve znalostech. Zde jsou v grafu (levá osa) konkrétně vyneseny výsledky testů PISA v matematice. Zároveň ale rychle zdražuje cena české práce. Vyneseny jsou náklady v eurech na hodinu (pravá osa).

Zdroj dat: PISA, Eurostat

Dalším bolestivým problémem jsou investiční pobídky pro zahraniční firmy, které byly roky stavěné pouze na základě počtu vytvořených nových pracovních míst. Pohled na aktuální statistiky úřadů práce ukazuje, že poptávka po zaměstnancích je pořád velmi cílená na méně kvalifikované lidi. Česku navíc chybí infrastruktura. Vysokorychlostní tratě pořád nestojí. Digitalizace státní správy se vleče.

Česko potřebuje komplexní audit, ale zároveň aby nedopadl jako ten, který nedávno přišel do Česka z Bruselu, a nikdo z vlády se do něj nechtěl raději ani podívat. Věděli, že výsledek bude hrozný. Pokud ale zvolí Česko stejný přístup i ke své ekonomice, přijde o poslední možnost svou buducnost změnit.

Prezident Václav Havel adresuje československému lidu novoroční poselství. Letos od jeho odvysílání uplynulo 30 let.

David Busta, Jan Kačer 20. 12. 2019 Další infografiky